Tibetská medicína je jedním ze tří velkých východních léčebných systémů. Její kořeny sahají do doby před 4000 lety k himalájské šamanské tradici Bön. Současná podoba tibetské medicíny se zrodila ve dvanáctém století z duchovního vhledu tibetského lékaře Juthoka Jöntena Gönpa. Jeho nadosobní moudrost je považována za manifestaci Buddhy medicíny v lidském těle. Tibetská medicína se od té doby vyučuje nepřetržitě. Její diagnostické a terapeutické postupy jsou dnes stejně platné a účinné jako před stovkami let.

 

Tibetský název pro „tibetskou medicínu“ je „Sowa Rigpa“, což lze přeložit jako „věda o léčení“ a zároveň jako „výživa mysli“. Tento dvojí význam poukazuje na celostní působení tibetské medicíny, jejímž cílem je navodit a udržet rovnováhu na fyzické, energetické i mentální úrovni.

 

Zdraví je v tibetské medicíně chápáno jako mnohaúrovňový stav rovnováhy mysli, energie a těla. V rámci těchto tří aspektů hraje energie významnou roli, neboť slouží jako spojení mezi tělem a myslí. Onemocnění se rozvíjí na fyzické úrovni, když je narušena energetická rovnováha. K tomu může dojít vlivem vnitřních psychických faktorů, kterými jsou rušivé emoce, nebo vlivem vnějších faktorů, jako je nesprávná strava, životní styl, vliv negativních energií a klimatu.

 

Všeobecně je za primární příčinu všech nemocí považovaná nevědomost, neboli neznalost podstaty mysli. Toto tvrzení je shodné s buddhistickou filozofií, podle které je neznalost skutečné podstaty mysli příčinou veškerého utrpení včetně fyzického nebo psychického onemocnění. Díky práci s myslí můžeme dosáhnout stavu trvalého štěstí a zdraví.

 

Tibetská medicína – Sowa Rigpa – je unikátní vědní disciplína. Zahrnuje hluboké znalosti z anatomie, fyziologie a patologie, její součástí je také systém filozofie, kosmologie, jemné anatomie a duchovní praxe. V rámci tibetské medicíny se vyvinuly speciální postupy pro určení příčin onemocnění a systém ošetření, který zahrnuje léčení bylinami, masáže, zábaly, akupunkturu a řadu dalších terapeutických přístupů.